na Blog.cz

"Tyhle dvě třídy shrnu do jednoho, protože toho fakt moc neudálo a nebudu Vás nudit dlouhými dialogy Prázdniny opět zcela vynechám, protože Nero odjel na výměnný pobyt a byl tam od června 2007 do ledna 2008. Takže to spíš popíšu jen sem... Ve čtvrté třídě to všechno začlo... Přesně na Štědrej den sem dostal první mensku a nějak mě to 'dojeblo'. Už od deseti let... Ženy a slečny určitě chápou, jak je to obtěžující a ještě do toho někdo, kdo není smířen sám se sebou... Takže můj úděl byl pro mě každej měsíc horší a horší + se mi začaly líbit holky ze školy, takže už to se mnou šlo fakt dolů. Vůbec sem netušil, co bude dál. Prospěch sem měl sice fajn, ale když se člověk cítí jak vězeň, nač mu jsou dobré známky? Jedině tak pro to, že to pomáhá k lepší přetvářce... V házený sme sklízeli docela úspěchy, mě začínaly sílit svaly... Pak přišli prázdniny a ja je celé prosportoval a prochatoval s Nerem. Byl až v Rusku na tom výměnnym pobytu, ale přístup k netu měl. Patá třída pro mě byla v něčem velmi přelomová. Byl to takový nudný sterotyp, Nero byl na turné někde po Slovensku, takže ani o Vánocích sme se neviděli.... Já se ale nějak zamiloval... Do jedné spolužačky, s kterou sem seděl. Vlastně v polovině 4. třídy sem se rozesadil s Hronem a raději si sednul k ní... Od té doby mě Hron nesnášel a dělal mi samé naschávaly. V paté třídě se proti mě spikli všichni kluci a to byl ten zlom... Najednou sem si všim, že fakt mezi kluky nezapadám, ale kurnik, ani mezi holky! Tak kam vlastně patřím?! Kam?! Jo, to byly mé otázky nejenom z těhlech dvou ročníků. Nejhorší to bylo v pololetí paté třídy... Kluci mě jen mlátili, třeba deset na jednoho a když jsem to řekl učitelce? Že prý je to normální, že je to normální. Houby! Bál sem se jít do školy... Až do chvíle, kdy se jeden z mých nepřátel počůral strachy. Chodil za školu a učitelka ho seřvala... Jmenoval se Kryštof Kvěch a normálně se z tho strachy počural... A od té doby? Neměl sem strach se jim postavit... Co když třeba mohou být tací všichní? A mé heslo? 'Bojuj, i kdyby tě na konci měla čekat jenom smrt...' Pak sme odjeli za tetou na měsíc do Švédska a když sme se vraceli, na nádraží už čekal Nero a jeho mamka... První věta od Nera? 'Brácho, jede se nahrávat!' Takže už víte, jaký bude další článěk? "

"Ach jo, já nechci ty plavky, je to zlo" bědoval smutně a znechuceně Mike. "Vždyť mě do toho nemůžou nutit se jít koupat! Já už je na sebe nechci! Ach jo, to je hrozný, už mi i na tom hrudníku něco roste, dyť je mi teprv 9! Co budu dělat v deseti?! To jako budu nosit podprsenku nebo jak jako?! Ne, nechci!" V tom přišly tři spolubydlící - Aneta Švagrová, Karolína Doležalová a Míša Štemberková. Nic nepoznaly, což bylo dobře. "Ach jo" posteskl si v duchu Mike, "Proč jsem tady a ne doma? Ničí mě to tu, chci domů! Stejně se tu do mě jen všicí navážejí a já ani nevím, kdo je můj pravý kamarád a kdo ne! Kradou mi tu peníze, ale netuším kdo a když to řeknu učitelce, řekne, že to moje chyba, že si je mám hlídat, jí se to ale řekne! Kluci se tu se mnou taky nebavěj, všichni tu maj svoje partičky, ale mě do ní nikdo nechce. No co, kašlu na to, nepotřebuju nějakou partu pro přežití... Aspoň vím, že je nejlepší pracovat o samotě! Ani mě ty skupinový práce nebavěj, nechaj to vždycky na mě... Já už chci, ať to zkončí! Je teprv druhý den a já už chci pryč... I když to chci už od začátku, kdy to bylo s těma chatkama... Napadalo mě, že se seberu a půjdu na stopa, když mě k sobě nikdo nechtěl... Zkrátka má maličkost tu všem přebívá. Teď mám chuť se v tý vody potopit a už nikdy nevynořit... Ale ne, to strašně zklamu mamku, když budu dělat stejný věci jako ségra. než se rozvedli, jak se předávkovala a podřezala... Ne, nebudu dělat blbosti a budu se tvářit jakoby nic." "No, Lenko, kde jsi?!" zeptala se paní Švagrová. Ale, někde sem nechala plavky, nemohla sem je najít, tak mi to trvalo trošku dýl..." "Ty jsi trdlo, pojď, než ti utečou!" "Ano, už běžím!"
U vody probíhala soutěž - stavby z písku. Mike byl ve skupině s Patrikem a ten si myslel, že si může všechno dovolit...